Cestopis
Příprava na cestu
„Proč právě do Bretaně?“ ptá se růžolící chlapík v gumácích a pleteném svetru. Manžel pohotově odpovídá dobrou angličtinou: „Moje paní viděla obrázek.“
Za Francouze mluví gesta. Koutky úst se mu prohnou směrem dolů a drobné šibalské očka se vysunou výš: „Obrázek...
1. den
Přejeme si šťastnou cestu. Všichni se na sebe culíme a již po 20 km od domova vyndáváme řízky s chlebem. „ Pražáci jedou na chalupy,“ mudrlantsky prohlásí náš Tomáš, když se skoro hodinu ploužíme jižní spojkou, abychom s radostí opustili naše hlavní město.
„ Snad na nás nikdo nezavolá policii,“...
2. den
Snídáme mezi prvními. Bagety, croissanty, máslo, džem, nutellu. K pití docela dobrý džus, mléko, čaj a kafe. Poslední pohled do oken hotelu Formule 1 a ještě jeden kód na automatickou bránu parkoviště a pak už jenom zmenšující se silueta města, vytrácející se lány vinné révy a další pevný bod...
3. den
Vstávám brzy. Děti ještě spí. Běžím dolu po schodech, podívat se, jestli máme vodu v oceánu. Máme. Je vrchol přílivu, a tak se barevné bárky spokojeně pohupují ve vesnickém přístavu na olověném moři. Rackové se s pokřikem vydávají na dnešní lup, který se mísí se vzdálenou ozvěnou lodě směřující...
4. den
„Moře dneska není vůbec vidět, asi jsme vážně v Bretani, " konstatuji po ránu při pohledu z okna do husté mlhy. Nožem by ji šlo krájet. Co nožem, motorovou pilou. Beru na sebe vestu a jdu to omrknout ven. Vlhký, studený vzduch mě dočista probere. Usilovně napínám zrak, abych zachytila nejbližší...
5. den
Dnes je trh v Paimpol. „Kde zaparkujeme?" ve vzduchu visí nevyřknuta otázka, která se vkrádá do mozku při bloudění ulicemi přecpaného města. Pocit naděje nám dodává pohled na louku za železničním nádražím. Ano, poslední volní místo. Zastavíme těsně vedle dodávky bílé barvy. Myslím, že bílá. Je...
6. den
Znáš kousek země, kde moře přechází v nebe a zase naopak? Já o jednom místě vím. Mys Saint-Mathieu.
Jeden z nejslavnějších, nejopěvovanějších a architektonicky nejzdařilejších majáků Bretaně je Phare de Saint-Mathieu. Nachází se v Pointe Saint-Mathieu v Plougonvelin, kousek od města Brest....
7.den
Snídáme čerstvé bagety, sušenou šunku a opravdu výtečné slané máslo. Tyto tři ingredience postačí na to, aby se naše chuťové pohárky krásně rozehrály. To bude teprve koncert na oběd. Od včera naložené maso v lednici je toho příslibem. Má to ovšem jednu vadu. Dřevěné uhlí. Někde předci musí být....
8.den
Krátce po deváté hodině ráno se už proplétáme uličkami Peeros-Guirec. Čím blíže k přístavu, tím více rušno. Auta, dospělí, děti smějící se či plačící. Velcí psi i malí oříšci. Rozteklá zmrzlina na kostkové dlažbě. Hošík čůrající za stromem. Ne, už nevydrží tu strašlivou frontu na WC, které by...
9.den
Řekni mi, co tě napadne, když řeknu Bretaň? Máme pár posledních minut, než přijede malý Peugoute modré barvy a proběhne rychlé rozloučení. Dnes je svatba a Marie-Noelle dosud nemá hotové vlasy. Co mě napadne?
Ještě jednou se sem vrátit. Ještě jednou vidět to magické moře, které dokáže...
10. den
Tropy, tropy, tropy. Spíme při otevřeném okně za neustálého šumění ventilátoru. Ráno proběhne rychlá snídaně. Zásoby jsme nakoupili v těsné blízkosti, což je velice příjemné (hezká dlouhá ulice s restauracemi různých světových kuchyní a večerkami). Co si počít v tomto vedru? Odpověď je...
11. den
Versailles - zámek všech zámků ve stylu barokního klasicismu. Nelze vidět Paříž a zapomenout na Versailles. Ludvík XIV. - král slunce - nechal skromný lovecký zámeček během dvaceti let přebudovat k nepoznání. Stal se vzorem pro celou Evropu. Na jeho vzhledu se podepsal architekt Louis Le Vau a...
12. den
Dnes vstáváme brzy. Dětem to nedělá problém. Poslouchají na slovo. Dokonce pomáhají balit potřebné věci, včetně pláštěnek, krému a svačiny. Kouzelné slůvko totiž zní: Disneyland.
Disneyland - zaslíbená země pro malé i velké o úctyhodných rozměrech 566,560 m2. Co určitě nelze Disneylandu...
13.den
Je něco kolem desáté hodiny dopoledne a my už trpělivé stojíme frontu na vstupenky do Musée d´Orsay.
Musée d´Orsay bylo otevřeno při příležitosti světové výstavy v roce 1900. Nahradilo budovu nádraží, která zde fungovala po dobu 40 let. Návštěvníky láká především obsáhlou sbírkou...
14. den
Dnes naše výprava po klidné či neklidné Francii končí. V půl deváté přichází paní majitelka. Pečlivě zkontroluje, jestli je v bytě všechno při starém. Stěžuje si na nekončící teplo a vrací nám kauci 300 Eur. Svezeme se výtahem do garáží, stěží narveme kufry do auta (zdá se, že máme o jeden navíc) a...