Tropy, tropy, tropy. Spíme při otevřeném okně za neustálého šumění ventilátoru. Ráno proběhne rychlá snídaně. Zásoby jsme nakoupili v těsné blízkosti, což je velice příjemné (hezká dlouhá ulice s restauracemi různých světových kuchyní a večerkami). Co si počít v tomto vedru? Odpověď je pochopitelná. Aquapark de Bulevard. Stačí nám 5 minut chůze a jsme tam. Po zakoupení lístků zjišťujeme, že mužská část naši výpravy nemá odpovídající plavky. Zachrání nás Decathlon. Vybavení potřebnou výbavou se vrháme vstříc novým zážitkům. Voda je příjemně teplá, to je dobrý začátek. Kluci zkoušejí všechny atrakce, kromě lana, kterým se přeručkujete na druhou stranu velkého bazénu. Stojí se na to dlouhotánská fronta, a pak taky nemusíme mít všechno. Po ochutnávce zdejších buřtů s kečupem pokračujeme v našem mokrém programu až do pozdního odpoledne. Večer máme jiné plány.
Dnes je totiž v Paříží velký den. Jede se Finále Tour de France. „To u nás by bylo metro úplně narvané", znale podotýkám v poloprázdném vagónu během jízdy do centra dění. O, jak jsem se mýlila. Oni tam už všichni jsou. Ti nejrychlejší snad přišli už ráno. Mají s přehledem obsazenou první řadu. Sedí pohodlně na rozkládacích židličkách, po ruce mají piknikový koš a čerstvé vydání novin Le Figaro. Ostatní příchozí tvoří další tři-čtyři řady. Z páté řady už není vidět nic. Maximálně převelikou postavu Mimoně, která je součástí programu na The Avenue des Champs-Élysées. Lidstvo je ovšem vynalézavé a někteří jedinci všehoschopní. Sedí na střechách autobusových zastávek, visí na pouličním osvětlení, obsazují mobilní WC atd. My se také nevzdáváme. Procházíme davem za neustálého hledání volné mezírky. Z ničeho nič se ozvou hasičské sirény. Plechová brána se otevírá. Hlemýždím tempem vyjíždí ven hasičské auto za doprovodu pískajících kolemjdoucích. Auto se zastaví, hasiči vyskáčou na korbu vozidla a ...a mají výhled. My nejsme v hledání natolik úspěšní, tak proč v klidu nenakrmit desítky holubů v přilehlém parčíku. Sladký popcorn jim doopravdy chutná. Podle plného kornoutu tipuji, že to krmení Lukáše jen tak bavit nepřestane. Dáváme si zmrzlinu a odháníme osy, které na ní mají taky chuť.
Na Champs-Élysées to dále bublá jako v kotli. XXXL obrazovka snímá tah jezdců na Paříž. Dav šílí. Zpívá. Pohupuje se. Vše v rytmu sličných dam z alegorických vozů. Už projela mrkev, košík jablek či uzeniny z Coopu. Je to chvíle sponzorů a ti ji umí využít. Stánky se suvenýry jsou na každém kroku. Taky kupujeme kšiltovku Tour de France a pan táta ji hrdě nosí na zahrádce při louskání ořechů. Ve vzduchu slyšet hřmění stíhaček. Dokonale načasované. Přijíždí první cyklisté. Rychlost. Neuvěřitelná rychlost. Nikdy jsem netušila, že až takle se dá jezdit na kole. Dav je semknutý, soudržný. Nálada je nakažlivá. Jsme jedno tělo a jeden duch.
