Čím by byla Francie bez svojí bagety? Bez neodolatelného nadýchaného pečiva, které při skusu slastně křupne. Jeho nezaměnitelná chuť se jisto jistě zapíše do každého turistického deníčku i žaludku. Je až k nevíře, že v podstatě stačí tak málo: mouka, kvásek, sůl a voda. Bez umu a hbitých rukou, by to ale nešlo.
Přesný poměr sil surovin v miskách pana pekaře se dědí stejně, jako zlaté náušnice po babičce. I když babičky, potažmo prababičky zejména ty venkovské, měly dlouho v oblibě klasický kulatý bochník. Teprve zákon z roku 1920, který zakazoval chodit do práce před čtvrtou hodinou ranní, odstartoval kariéru dnešní „star“. Jelikož na přípravu chleba pro první zákazníky, což byli zemědělci, nezbyl pekařům potřebný čas, začali s výrobou pečiva, které nebylo tak náročné na přípravu – bagety.